Stará láska nerezaví
Ano, říká se že "stará láska nerezaví"..Ale jen málo kdo tomu věří. Každej si užívá se svou novou lásku a na tu starou si skoro nevzpomene. Ani já jsem neveřila..Až jednou...
Před dvanácti lety jsem ho potkala..Byla to pro mě takzvaná láska na první pohled...Bohužel ale jen z mé strany...Měsice a měsíce jsem ho viděla všude, milovala ho a dokázala bych pro něj udělat všechno...Jenže odpověd na mojí otázku " Budeš se mnou?" nepřicházela...A i já v mém citovém rozpoložení to vzdala..Za těch dvanáct let jsem si na něj nekolikrát vzpomněla, ale už to byla vážně jen vzpomínka...A smála jsem se tomu, jak jsem si hloupě myslela, že já v těch letech kdy jsem byla skoro ještě dítě, že on se mnou bude...Dvanáct let uteklo jako voda, já vystřídala pár lásek a žila spokojený život. Ale před pár dny se to změnilo...
Nastoupila jsem na brigádu, tam i kde on už pár let pracoval a kde jsme se i poprvé uviděli a vůbec si na něj nevzpomněla. Ráda jsem znova poznávala ostatní lidi, kteří přede mnou byli těch dvanáct let skrytí.. Jednou po skončení pracovní doby jsem šla s kolegyní domů..Před námi byla parta chlapů a já se schválně zeptala, jen abych orientačně věděla kdo to je..A v tu chvílí to přišlo. Když vyslovila jeho jméno, okamžitě jsem si vybalila mé minulé vzpomínky..."Je to on!" znělo mi nepřetržitě v hlavě. Po očku jsem po něm pokukovala, abych si ho prohlédla a uznala že bych ho po těch letech nepoznala. Dál jsem se tomu ale nějak nevěnovala a žila štastně /zatím/ dál...
Ale dlouho netrvalo a jsem tam, kde dřív. Stačilo ho párkrát potkat, párkrát vidět ten okouzlucí úsměv, párkrát slyšet jeho hlas a je ze mě zase ten stejnej "blázen" jako minule...
Vždycky když jsem někam šla tak jsem se všude rozhlížela, zda ho nevidím, nenápadně se na něj ptala spolupracovníků, říkala si tak do kdy pracuje, myslela na ně kdykoliv a kdekoliv, s chutí vstávala i v pět ráno do práce..
Dnes mi skončila brigáda, takže je po všem a bez výsledku, ke kterému ani nemohlo dojít. Zase ho hezkých pár let neuvidím, zase se budu chvílku trápit a pak zase zapomenu....Kdo ví...Třeba se tam zase za pár let objevím a můj příběh se zase bude opakovat. Pár pohledu a já budu tam kde teď...Dokola a pořád jen dokola...
Možná si říkáte proč jsem ho třeba někam nepozvala...Proč? Protože bych mu přišla směšná....A taky proto že má doma manželku a dvě krásné děti..:)