Přemýšlím...
Tak sedím a přemýšlím...O mě, o něm, o tomto blogu....
Spoustu lidí by řeklo, že jsem smešná pubertačka, když se trápím kvůli ženatému chlapovi. Ale položte si otázku, jak mám to trápení skončit? Jak?! Na to je těžká odpověď co?
Kdy miloval a miluje tak jako já, tak to chápe. Ví že srdci se nedá poručit, že v lásce nezáleží na věku, výšce ani váze..A ani nezáleží na tom v jakém je ten člověk společenském stavu. Srdce si prostě řekne "Tebe chci" a co pak s tím naděláme? nic! Pobrečíme si, zařveme si, sníme o společných chvílích a čekáme až "čas všechno správí" Někdo se dá na alkohol a snaží se tak zapomenou, další se snaží zaměstnat tak, aby neměl čas tak přemýšlet, někdo se dokonce odstěhuje....
Řešení na zapomnění není a myslím že ani nebude....Říká se, že čas všechno spraví..Ale podle mě je to jen taková chlácholka, aby lidi měli vůbec nějakou naději že se už trápit nebudou....Čas nespraví nic.